první paprsky slunce na zdi
a tvůj teplý dech v měkkých peřinách
dvě těla vedle sebe
a přece tak daleko
každé ráno jsme dál a dál
je nás jen sedm osmin
krade nás čas
a nevrací
scházíme a přesto
tvůj dech na mé pokožce každý den
mě drží
snažím se neubývat
pohlazení po vlasech
strniště na tváři
schovám se v objetí a na chvilku mám pocit
že nás je zas osm osmin
světlo se plazí po zdi
do tichého dechu
je to naše chvíle, jsme spolu
těch pár minut v noci a těsně po probuzení
tvá teplá ruka drží mou
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Ááách
Skřítě
Dávám do oblíbených... naprosto dokonale z toho cítím romantiku toho okamžiku, krásu i lehký smutek a nostalgii zároveň. Moc pěkně popsané, krásně se to čte. Díky za silný zážitek! :-)
Děkuji! Je zajímavé pozorovat
Scully
Děkuji! Je zajímavé pozorovat, co v tom kdo vidí :)
..
Akumakirei
Já z toho cítím smutek a trochu prázdnotu, přesto mi do toho nějakým způsobem stále stíhá svítit ono slunce :) Moc hezké navození scény.
Děkuju. Tahle interpretace je
Scully
Děkuju. Tahle interpretace je velmi blízko :)
Ano, prázdnota je přesně to slovo, které jsem předtím
Skřítě
nenašla :-) Díky! :-D a to slunce je taky přesné :-D
Tohle mě opravdu hodně
kytka
Tohle mě opravdu hodně zasáhlo.
I když pořád ještě z toho cítím naději.
Přidávám do oblíbených.