Sonea

Cítila, že ji sledují. I když ji nemohli vidět a nemohli ani vědět, kde vůbec je, přesto si byla jistá, že ji čarodějové sledují. Zvyšovalo to její nervozitu a nekontrolovatelné projevy magie byly častější a stále silnější.
„Sledují tě, Soneo,“ povzdechl si Cery. „Musíme tě schovat někde jinde.“
Znovu do bludiště temných chodeb pod slumy… kolikrát ještě?
........................................................................................
Zase ty pokradmé slídivé pohledy. Při hodinách, o přestávkách… Myslela si, že po vstupu do Společenství se jich zbaví, ale opak byl pravdou. Zvědavé nepřátelské pohledy spolužáků však nebyly tím nejhorším. Od jisté doby s neochvějnou jistotou věděla, že ji sleduje Nejvyšší lord.