Trilogie o černém mágovi

Někteří se jí stranili, dívali se na ni s nedůvěrou.
Jiní ji sledovali jako cosi neznámého, nebezpečného a nevypočitatelného, jako kdyby očekávali, že každým okamžikem vyvolá výbuch.
Další se na ni dívali s obdivem a úctou.
Všichni si mysleli, jak ji dobře znají. Doopravdy ji ale neznal nikdo. Nikdo nevěděl, jak se trápí.
I po dvaceti letech ji trýznily výčitky svědomí.
Před dvaceti lety zabíjela. Zabíjela pomocí zakázané černé magie. Co na tom, že tak zachránila Společenství a celou Kyralii. Udělala, co musela, a přesto se cítila špatně.
„Přála bych vám být alespoň chvíli v mojí kůži,“ pomyslela si smutně.

Používání černé magie je zapovězené a trestá se smrtí. Tohle platí už pár století. Nikdo ze Společenství čarodějů se černou magii neučí. Neexistují knihy, žádné vědomosti se nepředávají ani v ústním podání.
Společenství bylo v šoku, když zjistilo, že zákon porušil sám Nejvyšší lord. Soneu považovali za nevinnou oběť jeho intrik. Lord Rothen byl zdrcen, když se mu jeho bývalá chráněnka snažila dokázat, že Nejvyšší lord měl k porušení zákona dobré důvody a že ona se mu rozhodla pomáhat zcela dobrovolně.
„Sachakany jsme porazili před sedmi stoletími, jaképak nebezpečí.“
Soneu a Akkarina vypověděli ze země.
Invaze Sachakanů začala nedlouho poté .