Svůj trumf jsem získala skoro před pěti lety.
Bylo to v podstatě náhodou. Všimla jsem si ho na poslední chvíli - ležel v prachu na zemi na jednom malém dvorku.
(Okusovala ho kočka.)
Měl na sobě namalované červené srdce.
Zvedla jsem ho.
Ale pak jsem najednou nevěděla, co s ním. Dlouho jen tak ležel na poličce a zanášel se prachem.
Po roce a půl nicnedělání se otevřelo okno a on skoro vylétl ven a já najednou zjistila, jak moc ho chci zpátky.
A už jsem přesně věděla, co s ním udělám.
Můj trumf mi právě leží v klíně a spokojeně spí.
Pardon pardon, zaprvé mě nic jiného nenapadlo a zadruhé - ehm, no prostě tak.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Zajímavé. Hezké, i když
Profesor
Zajímavé. Hezké, i když trochu matoucí.
Matoucí je to schválně, aby
Lejdynka
Matoucí je to schválně, aby to nebylo tak patetické. :D
;) <3
Rorico
;) <3
;) :*
Lejdynka
;) :*
Patetické to tedy rozhodně
Faob
není, to se podařilo! Kdopak spí v klíně? Inu, karta, a tak to má být! A svého trumfu si vážíme, až když nám ulétá! Dráždivě matoucí, skvělé drabble!
Asi si to každý může
Lejdynka
Asi si to každý může identifikovat jak je mu libo, a o tom to je!
Já to samozřejmě psala velice konkrétně, ale jsem ráda, že i tak se to dá užít, když člověk nezná okolnosti.