Ještě nikdy nehostila tolik lidí. Přes početnou splečnost hovor vázl. Nikdo si netroufal promluvit bez vyzvání. Frances do řeči nebylo.
Snaha aby řeč nestála skomírala v cinkání příborů. S posledními drobty moučníku pohasla docela. Gillingham přezíravě upíjel ze svého poháru. Pak prolomil mlčení.
„Madam, myslím, že se chcete držet příliš při zdi.“
Kadeti oněměle přihlíželi hozené rukavici.
„Jaký je váš návrh, pane Gillinghame?“
„Mohli bychom zneškodnit některou z pobřežních baterií. Nejsme piráti.“
„Není hrdinstvím poslat své lidi na smrt.“
Ocel skrývala bolest. Vzpomínky. Na toho, který stál po boku. Prostý námořník. Vždy první. Vždy poslední. Snad jednou i Gillingham pochopí.
Zeměplochu ani Barbara Conana jsem nikdy pořádně nečetla (ano mám mezery ve vzdělání), takže s nenápadnými odkazy bych měla problém. Doufám, že tedy nevadí drabble tak trochu nostalgické, vzpomínkové. Vždyť i naši hrdinové mají na koho vzpomínat. A nejsem jistá, jestli se mi po všem to zkracování a upravování neztratilo téma.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
téma se neztratilo a líbí se
Aries
téma se neztratilo a líbí se mi to
Je to krásné a silné a je v
Blanca
Je to krásné a silné a je v tom téma.
A Gillingham je... mladý, prostě. A má potřebu něco (si) dokazovat.
Tady úplně nechápu o čem se
Killman
Tady úplně nechápu o čem se baví...
„Není hrdinstvím poslat své
Regi
„Není hrdinstvím poslat své lidi na smrt.“ Jo, tohle kdyby chápali všichni vůdci a velitelé.
Jsem zvědavá na vývoj toho
Rya
Jsem zvědavá na vývoj toho protivneho chlapíka. Pěkně napjaté!
Myslím,
Faob
že téma se neztratilo. Neokázalé hrdinství je vždy násobně větší než to velkopusé...