Kamkoli si jen budeš přát

Zachránili spolu Londýn. Bylo to šílené a nebezpečné. A bylo to to nejlepší, co ve svém nudném světě zažila. A on má tu drzost se rozloučit a pak jí jen tak mezi řečí nabídnout, že může jít s ním.
Co si o sobě ten ušatý floutek myslí?
"Je to vždycky tak nebezpečné?"
"Ano."
Nemůže. Má přece svůj život tady, mamku a Mikiho. Dá mu sbohem a sleduje tu modrou budku mizet ve vzduchu.
Je čas jít domů.
V tom slyšela ten příšerný zvuk znovu.
Vesele vykouknul ze dveří. "Mimochodem, zmínil jsem se, že je to i stroj času?"
Odpověděla úsměvem.