Z deníčku umělcova

Umělecké dílo – tak tomu říkám. Učit se někdy malovat, překonám všechny mistry naší doby. Jenže mé ruce žel mnohem lépe padne jiný nástroj. Poněkud razantnější.
Ach, nemůžu se vynadívat.
Takové kontrasty! Brokátový přehoz je tmavě zelený a její vlasy, pečlivě rozčesané, září hnědí čerstvě vyloupnutého kaštanu. Na bílé pleti není jediná skvrnka. Stejně jako na překrásných krajkových šatech s dlouhými rukávy.
Zbývají už jen dvě věci.
Naučeným pohybem rozvinuji saténovou stuhu. Strangulační rýha na hrdle prostě nemá ten správný odstín. Pečlivě zakrýt. A ještě můj podpis. Karafiát do koutku úst. Má barvu krve, kterou jsem neprolil.
A je čas jít...