Nikdy netoužil po tom zavítat do Plenimaru. A rozhodně neměl v úmyslu dostat se sem jako otrok.
Alec zaúpěl ve své cele a potlačil slzy. Měl strach z budoucnosti, protože neviděl žádné východisko, jak uniknout z nechtěné služby. Neviděl žádné světýlko na konci dlouhé tmavé cesty, jen bohapustou tmu. Zachvěl se bezmocí. Protože neměl žádnou jistotu, že ho ještě někdy uvidí.
Seregile, zašeptal do tmy. Stýskalo se mu.
Kdyby věděl, že sto let otroctví mu přinese za odměnu ho znovu spatřit, neváhal by a podřídil by se. Ale nic takového nevěděl a proto musel bojovat proti Ilbanovi do posledního dechu.
___
Poznámka: Má první Nightrunners fanfikce, tak doufám, že mě za ni neumlátíte knížkami Lynn Flewelling :)
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Šeptání do tmy... <3
Kleio
Šeptání do tmy... <3
Chudášet malej. Ještě, že *spoiler alert* to dobře dopadne!
Ještěže tak :) Málem jsem
Saphira
Ještěže tak :) Málem jsem čtení té knížky nepřežila :)
Já též. Tak rychle jsem snad
Kleio
Já též. Tak rychle jsem snad žádnou věc nepřečetla jako tuhle. Ještě, že White road byla tak milá a Lynn je nechala hodně u sebe.
< ------------ spoiler alert---------------- >
Upřímně, ten moment, kdy se znovu setkali, jak zapomněli na pár vteřin na všechno kolem a políbili se tak bolavě a šťastně zároveň, tak ten moment jsem probulela jak největší kráva na světě. ^^
Já jsem byla taky naprosto
Saphira
Já jsem byla taky naprosto odzbrojená, zvlášť, jak na to člověk čekal takovou dobu... Ach jo, já se tak těším na další díl! <3
Nechte toho, dojímáte mě.
Lejdynka
Nechte toho, dojímáte mě. Jako srsly.
Ne, Saphí, my tě neumlátíme, ale naopak uchumláme! Mně se to líbí! Jakože hodně, protože jsem si mohla vzpomenout na ten šťastně bolavý polibek a teď budu zbytek dne snít o Nightrunners.