Manžel se o sebe sotva postaral. Ráno vstávala o hodinu dřív než on, aby stihla udělat náležitou snídani. Pak se oblékla, učesala, nalíčila, vzbudila ho. Většinou pojedli v tichu. Zasunula židle ke stolu, ustlala, umyla nádobí, uklidila jej, odešla do práce. Cestou z práce nakoupila, přišla domů, uklidila z prostředku chodby manželovy bačkory, udělala večeři, prostřela, umyla nádobí. Během večeře poslouchala manželovo vyprávění o práci. Zasunula židle ke stolu, umyla nádobí, uklidila jej, uklidila manželovy boty z prostředka chodby, umyla se a šla si lehnout. Manžel se k ní přitulil a řekl: „Nechtěla bys, miláčku, děťátko?“ Řekla jednoduše: „Další ne.“
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Krutá realita... ;-)
Profesor
Krutá realita... ;-)
Hezké drabble.
Tohle mě osobně potvrzuje
Danae
Tohle mně osobně potvrzuje rčení, že otroctví je především stav mysli.