Jet lag je prevít

„Je čas jít spát.“
„Je čas vstávat.“

Časový posun je prevít a každý ho zvládá jinak.

„Neválej se, už je bílý den!“
„Jsem ospalá. Celou noc tu někdo řval…“
„Celou noc? Zalezla jsi v osm, zhasínali jsme v deset. Měla jsi krásných devět hodin spánku, to ti snad musí stačit.“

Nestačilo. I z toho plynula nedorozumění…

„Co podnikneme večer?“
„Já jdu do postele…“ doprovodila slova výmluvným zívnutím.
„Zase? Nemáš spavou nemoc?“
„Den byl náročný.“
„Možná pro řidiče, my ostatní se jen vezli. Je to nádherné městečko, byla by škoda ho neprozkoumat. Tak pojď,“ snažila jsem se argumentovat.
„Jsem pekelně unavená!“