Silák a sialorea

Jana z Arku toho z paluby vikinské lodi viděla hodně, něco přímo, něco periferně, všechno kvůli přetrvávající opilosti mázle. Hlavně tedy viděla spoustu mázlé vody a velrybích ocasů. Taky viděla svou večeři, nejen lehce mázlou, ale taky lehce nazelenalou, jak do té vody padá. A nejrůznější mořskou havěť, která z té večeře vybírala natrávenou mrkev, ačkoliv ji skoro určitě nejedla.
A pak taky periferně moc pěkný, moc odhalený sval onoho bělovlasého štramáka, když si s Edvinem po prohraném orientačním běhu dával páku. Naštěstí na ni ale dřív přišlo další zvracení než jaro a její pověst ani přezdívka tak nebyly ohroženy.