Přadlena

Idmonova dcera plakala při pohledu na své zničené dílo. Byla přesvědčená o tom, že bylo dokonalé. Dny i noci strávila nad barevnými nitkami, tkala vzory, její jemné ruce čarovaly obrazy a příběhy. Tapisérie však skončila roztrhaná na kousky, uražená bohyně pocítila zcela lidský vztek.
Idmonova dcera plakala při pohledu na smyčku, kterou si sama utkala. Na jejím konci si vzala dobrovolně život, bála se Athénina trestu.
Pozdě si bohyně proslulá moudrostí uvědomila chybu, jíž se dopustila. Duši mrtvé Arachné alespoň vetkala do bytosti věčně spřádající.
Dala jí jméno pavouk. Podle všeho na památku slov Pallas Athéna věčně odčiňuje unáhlené konání.