Dvacátá druhá hodina odbíjí na starých kukačkách v jedenácté uličce toho dne podruhé. Daniel, probuzený před několika málo minutami, se nad nimi zastaví. Pohlédne na Vraspíra, který ho doprovází jako věrný stín, a pokrčí rameny.
„Je mi záhadou, že tyto hodiny odbíjí vždy jen desetkrát. Tolikrát jsem je přeřizoval,“ prohodí.
„Pro mne je větší záhadou, proč tu ten kýč pořád máš?“ zareaguje Vraspír otázkou.
„Proč? Kdo by chtěl hodiny, které bijí jen deset hodin? Umlčet se nedají,“ odpoví Daniel s úšklebkem.
Oba muži se na špatně bijící hodiny na několik okamžiků zahledí. Zpytavým pohledům však odpoví jen obyčejné tik tak.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Ve vesmíru koleček je asi
Faob
Ve vesmíru koleček je asi nějaká chyba... Jemně humorné drabble (jedenáctá ulička!!!), záhada vesmíru tíží svou závažností, v Tvém světě ztišeném se extrémům neholduje, čas sám o sobě je záhadou, odbíjen-li nepřesně, je na to upozorněno.
Děkuji za komentář, milý Faobe.
Profesor
Trochu mi zamotal hlavu, ale sbírky, myslím, v tuto chvíli vystihuje. A trošku i Daniela. On extrémy nerad, i když je na ně zvyklý.
Mně přijde hezké, že se jich
Arenga
Mně přijde hezké, že se jich nechce zbavit.
Díky.:-)
Profesor
Ono je mu to popravdě trochu jedno. Milý profesor bere hodiny jako jednu z malých podivností "svých" sbírek.