41. část - Malíř je rád, že se konečně něco děje

„Dneska?“ vyjevila jsem se.
„Samozřejmě, každý pátek se scházíme. Co tady taky jiného,“ ušklíbl se malíř.
„Skvělé,“ zaradoval se na rozdíl ode mne Gonny. „Takže potom všechno zjistíš, jasný? Zavedeš řeč na výstavu, ukážeš ten katalog, co ti zůstal, poptáš se, kdo ho má, jak jsem mu líbil… Víc ti nemusím vykládat, že jo. Vždyť víš.“
Helebrant pokýval hlavou. „Stejně si myslím, že je to celé hloupost. Nechápu, proč jste se na to tak upnuli. Hvězdná kniha! Pitomost. Kde by se tu vzala.“
„Jenže,“ poklepal Gonny na sešitek, „tenhle obrázek, značka v té skříňce…“
„Já vím, já vím,“ přikývl malíř. „Ale stejně. Jediný, co mluví ve váš prospěch je, že jsou ty hodinky tak cenný. Jakože zlato a tak. To mě zviklalo, jinak bych té vaší pohádce fakt nevěřil ani slovo. Na druhou stranu, aspoň se dneska večer nebudu nudit.“
„Co my? Máme odejít?“ starala jsem se.
„Nemusíte,“ ukázal malíř za sebe. „Mám výborný nápad. Schovám vás vedle do pokoje. Tam nikdo nechodí, býváme jen v obýváku, maximálně v kuchyni, když se připravuje jídlo.“
„Zbláznil ses? Schovávat se v ložnici? Jak malý děcka?“ Gonnymu se Helebrantův plán očividně nelíbil.
„No a? Uslyšíte z první ruky, o čem je řeč, a nebudete si myslet, že vás houpu. Jakože vám zkresluju informace nebo tak. Koneckonců, dlužíte mi to. Podezřívat mě, že jsem ukradl knihu! Nemyslete si, že mě to neurazilo!“
„Ale…“ zkusil to ještě znovu Gonny, nicméně malíř byl neoblomný.
„Buď budete vedle a vše si vyslechnete, nebo se na nějaké tahání informací vykašlu. Sežeňte si je sami!“
„Vyděrači,“ zavrčel Gonny, ale pak přikývl. „Co s tebou. Tak ukaž, kam nás schováš.“

Už jsem se skrývala na různých místech, ale v pánské ložnici ještě ne.
„Krásně to tu voní,“ začichala jsem. „Levandule?“
Helebrant se usmál. „Dobrý nos. Ale je to jen mýdlo, prokládám jím prádlo. To mě naučila…“ zmlkl. Stejně jako my všichni i on měl svá bolestivá místa.
„Dobrá volba,“ pochválila jsem ho a zvědavě se rozhlížela.
Místnost byla zařízena velmi prozaicky. Proti dveřím manželská postel, po levé straně místnosti široké skříně se zaoblenými rohy, naproti pod okny prádelník, na něm háčkovaná dečka a velká skleněná váza.
„Náhoda je blbec. Sice sem nikdy nikdo nechodí, ale znáte to. Lepší bude, když se schováte. Hodím vám na dno deky, ať nemáte otlačený zadky. Počítejte s tím, že tu strávíte pár hodin,“ otevřel malíř dveře skříně a rozhrnul pověšené oblečení. „Chcete mít každý svou skrýš? Asi jo, na co se mačkat v jedné,“ odpověděl si sám.
„Donesu vám taky každému pití,“ odešel do kuchyně a vrátil se s dvěma lahvemi žlutých limonád, „a kdyby bylo nejhůř, tady máte.“ Sáhl pod postel a vytáhl porcelánový nočník. Vykulila jsem oči.
„Nekoukej, záchody jsou tu společné až venku na chodbě a občas se mi v noci z teplého pokoje prostě nechce,“ pokrčil malíř rameny. „Mám ale jen jeden,“ svraštil čelo. Pak se zasmál a donesl ještě jednu láhev, prázdnou. Tu vrazil Gonnymu, noční vázu strčil mně a zamnul si ruce.
„Tak to bychom měli. Konečně se zas něco děje!“ Vypadalo to, že se upřímně raduje. „I kdyby z toho nic nebylo, za tu srandu mi to stojí. Tady je taková nuda, to byste nevěřili.“ Ještě jednou shlédl připravené úkryty a odvedl nás zpět do pokoje.
„Štiku dneska nemám, ale navečer hodlám nachystat chlebíčky. Kdo mi pomůže, dostane jich pár k večeři.“

Když se přiblížila doba, kdy obvykle malířovi návštěvníci přicházeli, zalezli jsme do svých úkrytů. Helebrant dveře skříní pečlivě zavřel, ale dveře od ložnice nechal pootevřené. Zkusmo vedle v pokoji promluvil: „Nemusíte se ničeho bát, všechno klapne. Uvidíte. Když nic jiného, můžete si schrupnout.“
Rozuměli jsme mu docela dobře. Přesto jsem ještě pořád nebyla přesvědčená, že je to opravdu ten nejlepší nápad. Už už jsem chtěla vylézt s tím, že přece raději odejdeme, když vtom se ozval zvonek a přišel první návštěvník. Klesla jsem rezignovaně zpátky na dno skříně a povzdechla si. Ti chlapi. Jsou jak malí kluci a já se vždycky nechám ukecat na nějakou pitominu. Odposlouchávat lidi ve skříni, to je nápad.
Už ale bylo pozdě cokoli řešit.
Večírek začal.