43 V kleštích

Nečekaný útok shora Ladu přinutil, aby se stejně jako oba muži otočila čelem k novému protivníkovi. Mezi dvěma zděšenými údery srdce si stačila uvědomit, že mladík, kvůli kterému spadli do smrtelné pasti, není nikdo jiný než Ondra Jandák.
Pak už nebyl čas přemýšlet o ničem.
Shora se řítila smršť drtivých kouzel, které stěží zvládali odrážet. Z druhé strany se vyvalila temná ochromující hrůza. Bubáci se neúprosně stahovali okolo bezmocných obětí.
Změť kleteb a zaklínadel se propletla v jakémsi smrtícím magickém provazci. Svíral jako katova smyčka, vyvolával podivný trans. Lada necítila už ani strach ani naději. Jen jako stroj metala kouzla a v hloubi duše věděla, že to neskončí, dokud nepadne.
Vtom nejasná postava nahoře vystřelila obrovský zelený plamen, který se vzápětí roztříštil o Evženův štít.
Lada kletbu poznala a zjištění ji vytrhlo z otupělosti.
„To je Binková,“ vydechla. „Binková z pošty.“
Ondra vyjekl a jeho vlastní kouzlo se vychýlilo kamsi do prázdna.
Evženovi jméno nic neříkalo, takže mlčky pokračoval v boji.
Ale Lada náhle měla plán.
„Ondro, udělej štít nebo něco, zaháněj bubáky, ať má Evžen krytá záda a co nejvíc ji zaměstná,“ zašeptala. „Já zkusím vylézt nahoru.“
Na dohadování nebyl čas. Evžen přikývl a zaútočil s novou vervou.
Ondra vytvořil překvapivě odolnou kouzelnou bariéru a začal tlačit dotírající příšery zpět do tmy.
Lada přeskočila k železné konstrukci, po které zřejmě původně měl jezdit druhý eskalátor, ale buď ho nikdy nedokončili nebo se zhroutil. Zůstala jen holá kostra rezavých hranatých tyčí, odlámaných držáků a řídce roztroušených traverz.
Lada se opatrně plazila nahoru. Využívala přísavkové kouzlo, ale i tak několikrát málem ztratila rovnováhu. Přitom se snažila být pokud možno neviditelná. Jestli si jí Binková všimne, rozmázne ji jak mouchu.
Evžen si to naštěstí uvědomoval. Lada postřehla, že jeho útoky jsou prudší a silně oslňují.
Ještě vydrž, ještě chvilku, opakovala si v duchu.
Byla asi ve třech čtvrtinách výšky, když náhle všechno utichlo.
Vylekaně se ohlédla, zavrávorala a jen tak tak se na poslední chvíli zachytila a zachránila se před pádem a jistou smrtí mezi zdivočelými bubáky.
Co se stalo? Je některý z těch dvou dole zraněný? Mrtvý?
Binková se znovu objevila v jejím zorném poli a také zkoumavě zírala dolů.
Lada si připomněla, jak jí naposledy na poště stála tváří v tvář. Vlídné paní ve středních letech, která přispěchala na pomoc a zdvořile poradila správnou přepážku. Kdo by si tenkrát pomyslel...
Vtom si Lada všimla hůlky v pravé ruce.
Za pokus to stojí.
Přesně ve chvíli, kdy Evžen zdola opět zaútočil, sama vyslala co nejsilnější přivolávací kouzlo a vytrhla hůlku čarodějce z ruky.
Binková vykřikla.
Obrátila útok proti Ladě. Dovedla citelně udeřit i bez hůlky,
Lada kletbu vykryla jen tak tak.
Vtom se za Binkovou vztyčil neforemný stín a rozmáchl se těžkým tlustým klackem.
Binková se nezadržitelně zřítila do černé hloubky.
Její táhlý výkřik přešel v zoufalé ječení.
Potom v těžké, dusivé ticho.