Šošáky

„Dorotko, kde je Vítek?“
Dorotka se usmívá: „Sedí a upřeně hledí na Ctibora. A ten, rád, že má posluchače, vypráví o tažení na Turka.“
„Že se ptám,“ kroutí hlavou stará chůva. „Od země vidět není, ale boje ho zajímají.“
---
„Tak vám ho, ženské, vedu. Vítku, pověz Máří, co jsme dělali,“ přivírá šibalsky oči zbrojnoš.
Tříletý chlapeček se důstojně vzpřímí.
„Ctiboj leštil pánův šošák a já mu pomáhal,“ zašišlal.
„Co je šošák, Vítku?“ nechápala Máří.
„Nojo, ženšká. Pseci taková … cepice,“ durdí se Vítek. „Aby bojovníkovi nesekli do hlavy.“
Ctibor se halasně směje: „Říkal jsem šišák, ale on stále mele šošák šošák.“