Mrk na smrk

Po ranní houbové smaženici Petr pokračoval ve vyprávění plot-linu tak usilovně,
jako by příběh skutečně prožíval.

Tomáš líně klepal prsty o stůl a Libor ještě napůl klimbal a jen tak ledabyle se šťoural vidličkou ve zbytcích snídaně, minimálně Lucka, posilněná tradičním cappuccinem s notnou dávkou cukru, však Petra sledovala pozorně.

Pán jeskyně byl v realitě očima vpitý do mapy, ale myšlenkami byl
ve svém světě, kde vězel spolu se svými druhy ve spodním patře pekla a nahmatat dokázal kromě nich jen kořeny jakéhosi stromu. Zamrkal. Není to smrk? A byly to opravdu bedle, které jsme na dnešní smaženici byli natrhat?