Prokletí

Stačil mu jeden pohled na ni a věděl, že už z ní nikdy nechce spustit oči. Byla to nejkrásnější žena v celé galaxii. Vlasy měla tmavší než hlubiny černé díry, pleť bledou jako ledové prstence obíhající jeho domovský svět, rty červenější než povrch rudého obra. Napadlo ho, že se možná narodila proto, aby byla krásná. Jako by ji vymodeloval mistr sochař a ona rozbila své sádrové vězení. Jako by se prodrala na svět z malířova plátna. Jako by se zhmotnila z tónů nebeské symfonie.

Ona naopak ráda rozbíjela zrcadla a schovávala se za závoje, aby mohla svému krásnému prokletí uniknout.