Připravena na nejhorší?

Jednou tohle přece musí skončit. Jak velký průšvih bude muset nastat, aby se vzpamatovala? Vážná nemoc a operace už tu byla... a nic se nestalo.
Zranění? Nehoda? Katastrofické scénáře, to by mi šlo.
Strach. Vztek. Zloba. Našeptávají.
Nevděčná dospělá dcero, co bys chtěla?
Možná svou maminku zpátky? Vlastně si skoro nepamatuju, jaká bývala.

V županu, po sprše, nachystaná do postele. Čtvrt hodiny do půlnoci, mobil zvoní.
"Zuzko? Přijď dolů, mámě je zle."
Dřevěné schody. Úprk.
Dvě věty vysvětlení od táty. Máma usíná, jedna tvář zvadlá, unavené oči. Mumlá. Těžká ruka na kraji postele.
"Mrtvice. Tati, volej sanitku."
"Určitě?"
"Rozhodně! Hned!"