Překročení Rubikonu

„Není to přesně to, co hledáme?“ zamne si ruce Robert se zálibným pohledem na lovecké zbraně na věšáku v osamělé hájence za Řevničovem.
„Ještě potřebujeme náboje,“ ušklíbne se Milan, „jdu se vychcat…“
„Počkej,“ nechápe Václav, „musíme co nejrychlejc vypadnout! A žádný stopy…“
„Naopak,“ značkuje snědý mladík kožešinu u krbu, „ať pěkně vědí, kdo to udělal!“
„Přestaň blbnout,“ zavrčí Robert, „a raději přines nějakou tašku. Našel jsem střelivo!“
Václav stáhne z ušáku deku a podá ji Robertovi, Milan přistoupí k jedinému zrcadlu v předsíňce, dýchne na něj a do zamlžení obtiskne ruku.
„Moje reklama,“ směje se, „ať se vztekaj, komouši zasraný!“