Co je po jméně?

Nechala se pozvat na čaj, ředitelna jí nepřipadala jako dostatečně neutrální prostor. Po minutách konverzace bez obsahu odložila šálek. „Chci vám nabídnout spolupráci.“
„Ano? Myslela jsem, že už mě dlouho zaměstnáváte,“ odvětila profesorka Vektorová s neupřímným úsměvem.
„Hledám někoho, kdo by pro mě v zájmu školy získával informace. Neoficiálně samozřejmě.“
„Slyšela jsem, že ministerstvo platí špehům dobré peníze. Proč nejít rovnou ke zdroji?“
Ředitelka s hořkostí spolkne kus morální integrity. „Protože vím, co jste skutečně dělala před pěti lety.“
„Vydírání?“ odtušila chladně profesorka, po úsměvu náhle ani památky. „Nevěděla jsem, že to v sobě máte. Určitě si nechcete říkat Raddleová?“