Na rozloučenou

Všechno se to přihodilo poslední den před Pepíkovým odchodem do penze.
Začalo to tím, že navzdory ranní nespavosti zaspal, a pokračovalo neúspěšným pokusem chytit svoji tramvaj na Podolské vodárně.
Když konečně sedl za panel, den blbec plynule přešel v sérii katastrofických událostí.
V Karlíně ho z boku nabral Košík.
O dvě hodiny později mu pod kola vletěl cyklista.
Třicet minut před střídáním se vůz rozhodl zahlásit kritickou poruchu pohonů.
Během manipulační jízdy do vozovny se ještě stihl střetnout s ambulancí a pohádat s dispečery.
Jakmile si Na veselí konečně oddychl, blafnul panťák a tramvaj zapálil.
Pepík pochopil, že odchází včas.