Bratři k sobě navždy patří

Na les padlo šero; vyhasínající uhlíky ani vycházející hvězdy v sametové tmě úkrytu neexistovaly. Stěny z látek a větví tlumily cvrččí ukolébavku.
Elladan pozoroval nezřetelné rysy bratrovy tváře. Bledé čelo, pootevřené rty, prsty uvolněně zapletené v pramenech vlasů. Neklidně oddychoval. Co se mu asi zdá?
Elladan měl bratra moc rád. Ačkoli, jaké by to asi bylo, být jediným Elrondovým dědicem? Mít celou máminu náruč pro sebe...?
Jenže co by si bez něj Elrohir počal, chudák. Celé dny by fňukal kobyle do hřívy.
Ne. Bratři k sobě navždy patří, pomyslel si Elladan, otočil se a stáhl celou houni na svoji stranu.