Muzeum, kapitola druhá

Předchozí

“Genevieve Deschamps. Říkej mi Ginette.”
Sedíme u stolku pro dvě ve společnosti šálků kávy a karafy vody. Ginette je o patnáct, možná dvacet let starší než já. Nazlátlé vlasy — nesnáším slovo “medový” — po ramena. Středně vysoká, střední postavy, nenápadná, hezky oblečená. Mluví perfektně anglicky. Naštěstí. Můj pokus o oprášení francouzštiny dopadl mizerně.
“Kolik nováčků už jste mentorovala?”
“Můžeš mi tykat. Je to tak lepší. Ze začátku tě povedu, ale časem budeme parťačky.” Ginette pohlédne skrz skleněnou stěnu. Pavel se baví se svým mentorem. Neslyšíme jediného slova. Nezvyk. “Jsi moje čtvrtá. Načínám čtvrtý půlrok.”
“Bez přestávky?” plácnu přihlouple.
“Ano.” Rychlý krátký úsměv. “Půl roku Edinburgh, rok Amsterdam a teď Praha. Už si téměř nepamatuji, jak vypadá naše ústředí v Paříži.”
Určitě lépe, než tahle naše rádobymoderna, napadne mě. Naštěstí to neřeknu nahlas.
“Máš procestovaný kus světa.”
Pohotová odpověď mě obvykle napadne až druhý den. Tahle je jen nejméně nudná.
“Jeden by neřekl, kolik se nacestuje, že?”
Sféra se umí pohybovat pouze časem. Na místo musíte hezky po svých. Kromě správných zeměpisných souřadnic je dobré si nesplést nadmořskou výšku. Na školeních nás strašili historkami o cestovatelích, kteří se vynořili pět metrů pod zemí nebo vrostlí do zdi. Tu představu z hlavy nedostanete.
Ginette změní téma. “Měla jsi výborné výsledky testů,” prohodí.
Přikývnu. Jinak bych tady neseděla. Kritéria jsou zatraceně přísná. První odpadlík vyletěl na začátku výcviku u psychotestů.
“Teorie a praxe jsou dvě dost odlišné věci,” pokračuje Ginette. “To pro tebe není žádná novinka.” Kývne k dvojici mužů za sklem. “Všimla jsem si, že jste se docela spřátelili. Možná budete časem pracovat spolu, ale do té doby nesmíš mluvit o detailech misí ani s ním. Žádné výjimky potvrzující pravidlo tady nejsou. Tohle si musíme ujasnit, než spolu začneme pracovat.”
“Chápu.”
“Nechápeš. Nikdo nechápe.” Ginette si povzdechne, odemkne mobil a otevře galerii fotek. Otočí mobil ke mně. Nějaký muž. Obrácený profilem. Tvář napůl zakrytá slamákem.
“Kdo je to?”
“Moje připomínka, abych se už nikdy do ničeho nezapletla,” odpoví Ginette.
“Co se s ním stalo?” vypadne ze mě.
“Je mrtvý, protože jsem porušila pravidla.” Ginette zamkne mobil. “Cokoliv uděláš na misi, už se dávno stalo. Ale ty s tím budeš muset žít.”

Další