2. V jídelně

Po bujaré noci se Měsíční Zrcadlo pomalu probouzelo. Osazenstvo se do jídelny trousilo po jednom, po dvou. Snídaně probíhala v uvolněné atmosféře, zasedací pořádek vzal za své a každý se bavil s každým.
Jako jeden z posledních, dorazil mladinký Vhadä. Přestože odcházel na kutě docela brzo a nikoli až za svítání jako někteří flamendři, nemohl usnout natěšený na dnešní projížďku s krásnými sestrami Cavishovými.
V jídelně byla Illia, která si u stolu hrála s pětiletou dcerou pokojské, ale Elsbet nikde.
„Kde jsi nechala sestru?“ zajímal se Vhadä.
„Nevím, už byla pryč, když jsem vstávala.“
„Mami, neviděla jsi Elsbet?“ obrátila se na paní Cavishovou, která v rohu kontrolovala synům ranní hygienu.
„Dnes ráno ještě ne. Kluci běžte se po ní podívat.“
Bratři rychle, než si to máma rozmyslí a pošle je znovu do koupelny s otravnými komentáři o rozdílnosti hygieny stejně starých kluků a děvčat, vyběhli s křikem z jídelny.
„Elsbet! Elsbet!“
„Zkuste knihovnu,“ poradila jim hospodyně, kterou v síni málem srazili.
Překonat jedny schody a desetimetrovou chodbu je pro desetileté kluky hračka, a tak za chvíli vtrhli do knihovny.
Ztuhli.
Elsbet na zemi, oči v sloup, se nekontrolovaně třásla.