V kapitole je použité čtyřverší. Jedná se o můj velmi(!) volný překlad skutečné ukolébavky afroamerických otrokyň.
Konečně se take dozvíme, proč se Rochester ke své ženě chová tak, jak se chová.
Varování: Text obsahuje výrazy, které jsou v současném světle politicky nekorektní, nicméně odpovídají duchu knihy.
Na několik následujících dnů mám jen velmi nejasné vzpomínky. Nepamatuji si, co jsem vlastně dělala, na co jsem myslela. Vybavuje se mi jen pocit zvláštní otupělosti, jako by mě unášel kalný proud, kolem mne a přese mne se nehlučně valily mohutné vlny, těžké a husté jako med nebo spíš jako mořské bahno, nechala jsem se jimi nést, klesala jsem do hloubky a zase stoupala vzhůru, točila se v pomalých vírech. Neměla jsem sílu se bránit, vlastně ani vůli a chuť, sotva jsem dokázala dýchat.
Nevím, kolik dní tak uplynulo. Vzpomínám si, jak jsem bloumala tichými thornfieldskými chodbami, pozorovala jsem odlesky světla z barevných vitráží a naslouchala křiku havranů, který sem doléhal z parku. Nakonec jsem se zatoulala až do druhého patra a na střechu.
Čerstvý vítr mě udeřil do zad, div mě nepovalil. To mě probralo. Povětří vonělo zoranými poli a vodou, cuchalo mi vlasy, chladilo rozpálené tváře. Zastavila jsem se až na samém kraji střechy, jen krůček od propasti, která mé podivně vzrušovala. Oběma rukama jsem se zapřela o cimbuří a vzdorovala jeho nárazům. Sukně se kolem mne vzdouvala jako plachty čajového klipru, atlas sebou v poryvech divoce zmítal a práskal.
Neodolala jsem a dlouze vykřikla z plných plic. Znělo to jako skřek buřňáka, musela jsem se smát. Vítr mi vrátil ztacenou sílu a vášeň. Přede mnou bouřil travnatý oceán. Kamenné zídky, které se táhly krajinou, mi připomínaly vlnolamy, na obzoru se temněly lesy jako vzdálené ostrovy. Nedaleko domu, za polorozbořeným plotem, se na louce páslo stádo ovcí. V moři zeleně se bělaly jako hejno racků, které se nechá kolébat na vlnách.
Najednou mi v uších zazněla písnička, kterou mi kdysi zpívávala má chůva:
Ovečko, kde je tvé jehňátko?
Tam kdesi na louce právě,
s brouky a motýly hraje si,
vesele dovádí v trávě.
Byla to stará černošská ukolébavka, s houpavou radostnou melodií, za kterou se ukrývala bolest. Zavřela jsem oči a pustila po větru slova další sloky.
Ovečko, tvé černé jehňátko,
radostně v cizině skáče.
Slzy se mi prodraly i přes pevně sevřená víčka. Jen těžko jsem se mohla utěšovat představou svého vlastního děťátka, šťastně si hrajícího se zvířátky. Neměla jsem nejmenší tušení, co se s mým chlapečkem stalo, kdo se o něj stará a jak se mu daří. Neměla jsem tušení, jestli vůbec ještě žije. Ale jestli žil, jak šťastný asi mohl být život černého
sirotka?
Poslední verš už jsem nedokázala dokončit. A přesto se mi zazdálo, že se nad krajem tiše chvěje ozvěna jeho slov.
Ubohá ovečka pláče.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Tak môj tip bol správny.
wandrika
Tak môj tip bol správny.
V tomto Rochestera celkom chápem. Predsa len, keď jeho manželka porodí dieťa, ktoré očividne nie je jeho, z toho sa ten vzťah len ťažko spamätá.
Zatiaľ síce nepoznáme bližšie okolnosti, ale predsa len trochu prekvapuje ten Bertin postoj ("mně ho přišlo líto, protože se zdálo, že upřímně trpí"). Akoby jej prišlo divné, že niekto môže kvôli nevere trpieť? Ale na druhej strane, Rochester vôbec nedbal na to, čo cíti ona, keď ju prinútil chlapčeka opustiť.
Je to ťažká a zamotaná situácia.
Mně teda původně připadalo,
Aveva
Taky myslím, že dítě měla za
Aplír
Taky myslím, že dítě měla za svobodna. Kdosi řekl, že muž žárlí na ty, co byli před ním a žena na ty, co přijdou po ní. Mohlo to tak být, že se s tím Rochester těžko vyrovnával.
Moc hezky zakomponovaná ukolébavka.
Jasne, môže to takto byť a
wandrika
Jasne, môže to takto byť a veľa vecí by to vysvetľovalo.
Já si s dovolením vysvětlení
Minehava
Já si s dovolením vysvětlení nechám ještě chvíli pro sebe. Ale jsem ráda, že Rochester získal trochu pochopení. Je jasné, že s tmavým děckem se anglický gentleman nemohl jen tak smířit.
Pokud jde o Bertu, nemyslím si, že se cítí zvlášť vinná. Možná to vidí tak, že když se vzdala svého dítěte, situaci tím vyřešila. Je evidentní, že se mýlí.
Pro Avevu
Minehava
Tak tohle řešení by bylo asi nejlepší pro oba. Otázka je, jak by se k tomu postavila Bertina rodina, když "za sňatek" zaplatila hotové jmění. Ti si asi takové odloučené manželství nepředstavovali.
To smyslové propojení
Birute
To smyslové propojení anglické krajiny s mořem je nádherné. Úžasně pracuješ s atmosférou. Je to výborná pocta romantismu. Ukolébavka je moc hezká.
A oceňuju, jak se u Berthy projevují náznaky "šílenství", když křičí, směje se a zpívá, a čtenář chápe, že to má všechno svůj důvod, ale sluhové v domě si musejí klepat na čelo.