Lože útrpné

První dny po příjezdu měl Murduc jako v mlze. Samotná cesta nebyla zlá. Levitující lůžko splnilo všechny sliby, jimiž ho prodejci zahrnuli. Opravdu, ani na silnici, ani na moři nevnímal žádný zákrut, hrbol, či kolébání vln. Navíc byl nadopován lektvary jak kouroské orákulum, nepostřehl by ani, kdyby se vznášel vzduchem na létajícím koberci ze zengatských pohádek.

Ale po týdnu léčby na bratrově Měsíčním Zrcadle, kdy se jeho zdravotní stav pomaličku začal zlepšovat, mu zdejší léčitelka (buď třikrát prokletá) postupně snižovala dávky lektvarů. Marně ji prosil, marně jí vyhrožoval, neustoupila. Prý by mu mohly ublížit. Ona však neměla rozpárané břicho. A švagrová, ta kráva blbá, se přidala na její stranu. I na její hlavu seslal řácký díl nadávek, hrozeb a kleteb.

Bratr se mu nejprve snažil domluvit, ať jsem ke švegruši milejší. Prý to má těžké. Hovno těžké, koho zajímá, že potratila a nemůže mít děti. Já tu řvu bolestí, ať si tu svou přecitlivělost strčí do prdele. Já chci své lektvary! Slyší mě někdo!