Svatá hádka

Do kostela přiklopýtali ráno. Rozcuchaní, ušpinění od popela, ve vlasech slámu.
„Podívej se na ně. Člověk by nevěděl, který z nich je ten padlý,“ řekl sv. Kryštof.
„Jak dvě zmoklé slepice,“ přisadil si sv. Matěj.
„Vy ste taky jeden jako druhej,“ ohradil se Petronel.
„My jsme k rozeznání,“ nadhodil si Matěj sekeru.
„Protože máte atributy. Lidi by si vás jinak pletli.“
„To si je pletou i tak,“ zamumlal Uriáš.
Kryštof se ušklíbl. Matěj na čerta vyplázl jazyk.
Uriáš si vykasal rukávy.
Rvačce zabránilo pohoršené odkašlání od mariánského oltáře.
„Máte štěstí,“ zahrozil čert pěstí, pak popadl Petronela a vykráčeli z kostela.