Navždy spolu

Jen bych ráda řekla, že si moc vážím všech lidí, ať už jsou to závodní jezdci nebo rekreační jezdci, kteří si nechávají svoje koňské parťáky na dožití u sebe. Chápu, že ne vždy se může člověk o stárnoucího koně postarat, zajistit mu velké pastviny, stádo, veterinární péči... V takovém případě samozřejmě, pokud dá koňského seniora do dobrých podmínek, udělá nejlépe.

ALE bohužel, ač se o tom moc nemluví, existuje stále i mnoho lidí, kteří vysloužilé koně dají prostě "někam pryč", protože už na něj není čas, není místo, koupí si koně nového... a mnohdy neřeší kam kůň putuje, ocitne se na měsíc tam, další měsíc jinde, pak se nedej bože ocitne u nějakého překupníka...

Tohle drabble věnuji Hubertovi. Hubert nebyl Mistr světa, ani nezávodil. Přesto byl velmi vzácný (v mých očích samozřejmě). Byl to můj první koňský učitel. Učil mě první kroky na koňském hřbetě, s trpělivostí, opatrností. A i mnoho dalších lidí. Mrzí mě, že neměl hezčí důchod. Dozvěděla jsem se až po mnoha letech, docela nedávno, co a jak.

Nikdy na tebe nezapomenu.