V podstatě jsme optimisté

Každé tři měsíce je to stejné. Zdá se, že celý život se odvíjí od kontroly ke kontrole.
Po ní přijde velká úleva. Pokud tedy dopadne dobře.
Jak plyne čas, mění se úleva v napětí...poté v nervozitu...a nakonec máš pocit, že už není co okusovat, do čeho dloubat, nebo co oškubat.
Přesto všechno jsme všichni, co to zažíváme, optimisté. Každý čekáme na jedno jediné slovo - negativní.
Do poslední chvíle tomu věříme.
Jiná možnost není.
A pokud nakonec uslyšíme opak, zhroutí se vše jako domeček z karet.
Ale to nevadí, protože my už jsme otrlí.
Utřeme slzu a jedeme dál.