Zpátky

Každá cesta je lepší než ustrnutí. Ale cesta na jih, to je pro mě cesta do dětství a dospívání a vůbec nevadí, že je to cesta zpět a že ji znám. Jakmile se silnice začnou klikatit, obloha je modřejší, mraky nadýchanější, vzduch voní sluncem a trávou, koncentrace blondýn na kolech je zarážející, začínám se bezděčně usmívat, na tu, kterou jsem bývala, na svoje rodiče bez šedin a zbrázděných tváří, na bláznivý smích a neklidná srdce. S večerem, když je hladina rybníka klidná a výkřiky opilců ještě neznějí, ztrácím jistotu. Možná se to vůbec nestalo. A možná se to teprve stane.