Na smrtelné posteli

Je mi tak dobře, jako bych ležela na pláži a teplé sluneční paprsky prohřívaly celé mé tělo. Jako bych slyšela mořské vlny jemně čechrat písek. Snad jako bych viděla horizont, tak daleký a nekonečný.
Ale oči neotevírám.
Potom vyjdu na útesy, vysoké, strmé a smrtící. Tam fouká vítr jako divý a voda se tříští o kameny.
Vidím letící racky a kormorány, křičící tak nahlas, jak jen dokážou.
Cítím sůl a teplý vzduch voňavé přírody, tak dobře mi je. Tak sladce se stojí na kraji oceánu.

Ale oči neotevírám, protože si chci užít poslední myšlenku na blažený čas, který mě čeká.