Vůně, značky Impuls

S každým novým dnem. S každou další hodinou. Čekám... čekám... Příliš dlouhé čekání. Na impuls. Impuls. Životní perpetuum mobile. Dáte mu jeden šťouch - a ono už jede samo.
Jenže život je Život. Stále se vyvíjí. Mění se. Potřebuje stále vzruchy. Jinak ustrne a zastaví se. Ohlížím se kolem sebe. Nikde nikdo…
Na co čekám? Na smrt? To bude dlouhé čekání. Čím víc, se člověk soustředí, tím víc se čas vleče. A nikde nikdo. Ani zvuk. Mrtvolné ticho… Mrtvolné. Žiju ještě vůbec? Přemýšlím, takže – asi ano.
Impuls. Šťouchnutí. Mám to udělat sám? Kam? Přemýšlím. Přemýšlím, tedy jsem. Kdo to řekl? Kdo…