Podmíněné přátelství

Jednou se Viktorka probudila a v pokoji byl Půst.
"Ahoj, Viktorko!" pozdravil.
"Tak to pll!" nepozdravila holčička, "Co tu děláš? Vždyť jsi teď skončil!"
"Já nejsem předvelikonoční," uklidňoval host, "já jsem páteční!"
"Ahoj, Půste! Je stšeda!"
"Jdu jen tak náhodou okolo..."
"Tak to jo, to belu. Kolik máš kamaládů?"
"Moc ne. Kdekdo se mě dovolává, ale skutek utek."
"My v pátek nejíme maso. A pšed Velikonocemi musíme vydlžet s tatínkem, co hubne! Jezdí na lotopedu!"
"Lepší než nic, ale pravý půst by měl být odepření bez užitku, pro větší..."
"Půste! Chceš být kamalád?"
"Chci!"
"Tak si každý zůstaneme svůj, jo?"