Vetřelec ve tmě

Nikdy se nedovedl postít, odepřít si tělesné slasti.
V noci se mu zdálo o vetřelci ve tmě; vplížil se s měsíčními stíny, černá figura přivolaná neodbytnými, hříšnými myšlenkami, a zalehl Felixe tělem tak těžkým, že téměř nemohl dýchat.
Byl to jeden z těch snů, ve kterých se nedá křičet, nedá utíkat.
Ale Felix nechtěl křičet, nechtěl utíkat, protože vetřelec voněl smolou a záda měl porostlá hustou srstí lesního zvířete.
Probudil se s úlekem, že Drda byl tím satyrem, se kterým se pářil, a velkým zklamáním, že nedokončili, co začali.
Nenáviděl tenhle půst. Nenáviděl. Doháněl jeho podvědomí k nepřípustným, slepým odbočkám.