Kdo se směje, slunce nese na ramenou

Jednou se Viktorka probudila a v pokoji byl Cíťa.
"Ahoj, Viktorko," pozdravil.
"Ahoj, Cíťo," pozdravila holčičko, "ploč blečíš?"
"Já jsem strašně citlivý, víš. A vidím, že už tu máš spoustu kamarádů. Budu maximálně další v porrzadí. Nikdo mě nemá rád!"
"Hlom do Blestu a tži sta tži tisíce stžílen! Kluci pšece nepláčou!"
"Bé, bů, breky brek..."
"Tys ještě pšidal!"
"Ty se vysmíváš vadě mé rrzeči!"
"Jaké vadě?"
"Neumím rrz!"
"Já jo! Tžeba žežicha!"
"Bé, bů..."
"Ty jsi divný kluk, Cíťo. Když já blečím, tak něco chci! Ale ty požád blečíš, že něco nechceš..."
A tak se Viktorka a Cíťa neskamarádili.