Úřední razítko

To měl být pokus o dialog mezi člověkem a jeho imunitním systémem a ta „náplastička“ je objev, za který byla udělena nobelovka v roce 2018.
Některý nádory dokáží různýma genetickýma abnormalitama začít exprimovat markery, které by normálně na sobě mít neměly. Jeden z těchto markerů je PD-L1. To je věc, která je normálně na trofoblastu (tj. v placentě na hranici mezi budoucím miminem a matkou) a má za cíl oslepit určitou část matčina imunitního systému, aby nezlikvidoval z polovičky cizí strukturu tkání toho budoucího mimina. Funguje to opravdu trochu jako takový úřední razítko, já sem patřim, mě si nevšímej. No, a pokud se tohle naučí exprimovat nádor, tak je imunitním systémem z velké části tolerován.
Technické provedení zaslepení pomocí nějaké „náplastičky“ už zvládáme poměrně dlouho (u HER2 je používáno už od 90. let), když víme, jaké správné razítko je třeba přelepit. Už jsem na toto téma psala kdysi jedno drabble a je fajn, že se nám od té doby ten vývoj zase o kousek posunul a máme zase trochu víc možností a PD-L1 vypadá opravdu velice slibně, protože se nachází na velké části tumorů, na které byla naše současná terapie poměrně dost bezzubá.
V současné době se anti-PD-L1 terapie používá v pokročilých stádiích u tumorů, které to PD-L1 exprimují (někdy to v rámci jedné diagnózy exptrimují ty tumory všechny, někdy to je variabilní a musí se to speciálně vyšetřovat). Používá se momentálně to zejména u nemalobuněčného plicního karcinomu, dále u melanomu nebo světlobuněčného renálního karcinomu, méně často u karcinomu ledvinné pánvičky nebo močového měchýře, poměrně vzácně u karcinomu prsu (a někdy to pojišťovna výjimečně povolí i na jinou diagnózu).