Přes čáru

Pro republikánský Řím byl důležitý termín pomerium, ten označoval hranici kolem Říma a dalších měst, kterou nesměla překročit žádná armáda ve zbrani. Překročením pomeria se z generála stal civilista, který nad římskými vojáky neměl žádnou moc a nemohl tak silnou hrozit senátu.
Caesarovo slavné překročení Rubikonu symbolizovalo rozchod s tímto posvátným zákonem a vyhlášení války senátu v roce 49 před naším letopočtem.
O tři roky později Caesar překročil pomerium legálně. Jedinou možností, jak vstoupit do Říma jako vojevůdce byl triumf. Zatímco dnes je slovo triumf v podstatě synonymem vítězství, v římské době to byla oslava vítězství, velká vojenská přehlídka, jejímž středobodem byl triumfující vojevůdce oblečený ve fialovém plášti jako starý římský král s načerveněným obličejem jako bůh Jupiter.
Pro římského vojáka byl triumf největší poctou. A protože republikánští Římani nemuseli, když se někdo povyšoval, je možné, že za triumfátorem stál otrok, který měl vojevůdci šeptat do ucha, že je pořád jen smrtelník.
Druhým způsobem, jak vrátit triumfátora na zem byl zpěv sprostých písních. A zrovna ta o Caesarovi se nám zachovala a já se ji pokusil aspoň trochu přesně přebásnit (i když z anglického překladu a i když jsem vynechal ty explicitní homosexuální narážky, protože mi nešly zrýmovat).