Vesnický ples

Šedesátiletý kulturák, který se k stáru dočkal šeredných plastových oken a nového lina, je narvaný až po střechu. Místní dechová kapela to roztáčí jak za totáče, pod stolem chrápe už několik dobrovolných hasičů a zelená teče proudem.
Postarší stréc s přehazovačkou a pupkem zvíci glóbu mlsně obchází hloučky mládeže toužící po ožrání za málo, slintá nad zadečky patnáctek v minišatech, už už si sáhnout.
„Hledáš něco, koloušku?“ Na sádelnaté rameno přistane ruka s dokonalou manikúrou.
Ohlédne se, zachytí jedový pohled krásné neznámé.
„Pojďme dozadu.“
Pospíchá jako nadržený ratlík.
Na zábavu už se nevrátí. Jeho střeva jako girlandy zdobí její dům.