Na kraji lesa

Na obzoru zapadalo slunce, vzducholodě se pohupovaly nad městem, malým a nádherným. K jezeru se slétalo ptactvo, aby se před nocí svlažilo a stromy se už nebránily větru, pohupovaly se ve větru, jako by snad tančily.
Hodiny odbíjely osmou hodinu, po lidech ani vidu ani slechu, jen malá dívenka s rozčepýřenými copánky stála za branami města a dýchala večerní vzduch.
Tak krásně bylo na kraji lesa, tak krásně zpívali ptáci a ševelila tráva, tak svobodně běhala po loukách a smála se potichu.
Ten den to bylo poprvé, poprvé, co ji spatřila. Seděla na kraji lesa jako přízrak. Dýchala vlčím čenichem.