18 Vyjednávání

Bořek se zamyslel. Neměl Bernarda v lásce a dělit se o drahocenný rozvírník se mu nechtělo. Vždyť roste až do svatojánské noci. Proč se taky trochu nenamáhal a nevlezl do toho ledového potoka sám? Protože je hlupák a nemá ani tušení, odpověděl si v duchu a ušklíbl se:
„A co za to?“
„Pět stříbrných tolarů?“ navrhl Bernard.
Páni! Takové bohatství, to situaci zásadně mění! Bořek dychtivě natáhl ruku.
„Nemám je u sebe, ty chytráku. Nejdřív musím vyřídit tu práci, ale potom je dostaneš, slibuju.“
„No jen aby,“ mumlal zklamaný Bořek pochybovačně. „Řekl bych, že máš smůlu.“
Bernard se napřímil a přestal se usmívat. Nevyslovená hrozba naplnila chodbu jako dusivý dým. Dokonce i pochodně na zdech jako by maličko potemněly.
Bořkovi rychle došlo, že nemá na vybranou. Rvačku by zaručeně nevyhrál a bojová kouzla ještě nebrali. A hlavně… co kdyby hluk někoho přivolal? Radši ani nedomýšlet, v jakém průšvihu by lítal.
Ale co. Jestli se s odměnou nepřihlásí sám, tak si ho Bořek o prázdninách najde v Lysolajích. A vezme s sebou bráchu, kdyby něco.
Rozdělil snopeček vodní trávy na dvě poloviny a ukázal Bernardovi, jak ho stočit a jak použít zaklínadlo.
Bernard se nenamáhal poděkovat. Vyškubl mu rozvírník z ruky a byl ten tam.
Bořek zůstal vyjeveně zírat do prázdné chodby.
„Zlý člověk,“ zašeptal čísi hlas.
Bořek nadskočil leknutím.
Ze tmy se vyloupla pitvorná postavička domácího šotka.
„Málem mě chytil,“ žaloval šotek a ukázal na místo, kde Bořek před chvílí uvázl v kouzelné smyčce.
Tak takhle je to. Bernard tu ve skutečnosti číhal na šotky. U Želmíra proč?
Teď Bořka hodně zamrzelo, že rozvírník vydal tak lehce. Bernard lhal a jeho spěch taky vypadal podezřele. Co když chce něco ukrást? On by toho schopný byl, to je jasné. A až se to provalí, začne vyšetřování, zjistí se, kdo mu pomáhal, a bude zle.
Musí zkontrolovat, co má doopravdy za lubem.
Proměnil se v lišku a vyrazil po Bernardově stopě.