Zpříma do očí

Nečarovat nebylo lehké. Karel nejprve mlčel, pak se vysmíval. Nakonec mě začal hlídat.
Když onemocněl, podstrkovala jsem mu lektvary, šeptala zaklínadla, když usínal. Následky jsem tajila – jako kdysi. Lstivá čarodějka obelhávající rytíře. Pravda, která nakonec vítězí...
Našla jsem ho až za dva dny. Ležel pod břízami, krev se vsákla do mechu. Nenechám tě se zničit, napsal. Poslední nezištná, rytířská oběť, jako když nám bylo dvacet.
Jeho hrob jsem vykopala bez kouzel.
Vydržela jsem ještě měsíc.
Pak jsem se opila pálenkou a lusknutím prstů rozžala všechny svíce. „Neměl jsi mě opouštět,“ vyčetla jsem prázdné světnici a zdřevěnělým malíčkem zaklepala do poháru.