Jako malý jsem se vždycky bál pavouků. Ne těch filmových, Odula mě víc děsila v knize, nebo dokud byla schovaná, a Frodo jen tak visel v její síti, ale skutečné pavouky, živé ani mrtvé jsem neměl rád.
Postupně se tento odpor rozšířil na všechno co mělo víc než šest nohou, tak jsem se všemu nohatému vyhýbal.
Je to pryč, jak se člověk něco pavoucích dozví (a mně se to navzdory naší učitelce biologie povedlo), bát se jich přestane a dokonce ho začnou fascinovat.
Přesto dodnes, i když už jen ze zvyku, při procházení kolem japonských velekrabů v Muzeu, přivírám oči.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Jak jsou velký?
Aries
Jak jsou velký?
Krabi
Šmelda
Rozpětí nohou až 4 metry, ty v Muzeu jsou sice menší (odhaduju že maj něco málo přes d va) ale ten jejich výklenek je skvěle naaranžovanej tak, že se tyčej a skláněj nad tebou.
uá Aragog
Aries
Tak to by mi taky nebylo všechno jedno :-)
Mě mrzí že jsem tam dlouho
Šmelda
Mě mrzí že jsem tam dlouho nebyl, chci si na ně ještě zajít:)
Brrr, takže vím, čemu se
Blueberry Lady
Brrr, takže vím, čemu se vyhýbat!
Ti na mě taky hodně
Smrtijedka
Ti na mě taky hodně zapůsobili, když jsem v Muzeu jako malá byla.
Máš ode mne kachnu :).