Tak trochu cítím, že byste měli být varováni; drabble je středně až těžce šílené. Mám za sebou dnes dva workshopy zaměřené na poezii. Zejména ten druhý, kde jsme se mimo jiné dotkli surrealismu, byl opravdu intenzivní; a když jsem zasedla k drabblení a chtěla psát, zjistila jsem, že normálně to prostě nejde. Nicméně vzhledem ke zvolenému zosobnění to vlastně ani nevadí.
Pomalým tryskem měří svět. Pořád stejně rychle, pořád stejně pomalu. Ryba, ryba, chaluha, žoužel. Milujte se a množte se, ať je vás víc, ať je vás moc, ať je vás nejvíc. Je všude a není nikde a – Co je tam dole? Nakloní se, zamžourá. Holka? Žije? Tam? Ano!!! Honem dolů, kam zatím nesměl, nebo jen nakrátko, ale – Holka je sama? Ne, ne, ne, takhle ne! Zamračí se a začne se činit – nápad sem, nápad tam – A jsou tu zvířata, pořád, všude, hlučí a hemží a množí se. A Život se směje, tak to má rád, tak se mu to líbí.
Nebeský oceán, který má Rubovka místo oblohy je odnepaměti plný života (i když nikdo přesně neví, jak se tam fauna s florou dostaly). Zato samotná Rubovka byla dlouho prázdná, žádné "původní" druhy tu nejsou a jedinou reprezentací života tu po léta byly jen obchodní karavany.
Drabble (a prapůvodně i celá série) je inspirováno dvěma větami z Pratchettova Otce prasátek: "(...), ale život se prostě brzo objeví všude, kde pro sebe najde alespoň sebemenší podmínky. Tam, kde je nenajde, mu to trvá o něco déle."
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Dokonalé :)
mamut
Dokonalé :)
Až tak? Děkuji moc :)
Bekyně mniška
Až tak? Děkuji moc :)
to je strašně dobrý
Aries
to je strašně dobrý
Díky moc
Bekyně mniška
Díky moc