Za dveřmi

Obrovská místnost je zaplněná jen částečně.
Část sbírek je pryč. Odvezená? Rozkradená? Kdo ví.
Pohybuji se obezřetně. Měsícem ozářené sochy vrhají pitoreskní stíny na skříně, překypující roztodivnými předměty. Míjím je bez povšimnutí, hledám knihy. Vyhnu se skulptuře, šklebící se na mě ze tmy, a opatrně otevřu dveře do další místnosti.
Zklamaně vydechnu. Ve stříbrném světle se koupe jemný porcelán a křišťálové sklo. Obejdu pár vitrín, můj pohled upoutá blýskavá věc v rohu. Kolovrátek? Ze zlata? Zvědavě popojdu blíž, o něco zakopnu a poroučím se k zemi.
Vzpamatuju se ve chvíli, kdy zjistím, že na mě vyhaslýma očima zírá mrtvý muž.