Vřeteno

Na kolovrátku v písni skrytém
na vřetenu pilném, hbitém
předu a navíjím:
Dub věčný větve k nebi zvedá,
svá tajemství větru předá.
První taj je zaříkání,
jež před zmijím jedem chrání.
Druhý úskalími všemi
cizince vede v jeho zemi.
Třetí do podsvětí zpívá
dívce, jež je napůl živá.
Čtvrtý patří divým ptákům,
jejich cestám, sivým mrakům.
Pátý k sobě srdce sklání
jak krůpěj medu milování.
Šestý v sobě úzkost nese,
stopy krve v pustém lese.
Sedmý chce se jenom smát
nejistým tlapkám medvíďat.
V osmém pramen střeží víla,
co pět chlapců utopila.
Devátým divem ve chvíli
ženy vše hlasy spojily.