Co komu visí doma

“Vypadáš nějak smutně, Anno,” Karolína se zkoumavě podívala po kamarádce.
“Stýská se mi,” dloubla oslovená vidličkou do mozzarely. “Co ty moje sýry…” Vzpomněla si na pracovní zástěru, visící kdesi daleko splihle na věšáku, a vzdychla.
“Prosím tě, za pár dní jsme doma,” utěšovala ji Marta. “Přiznám se, že už se taky těším. Uzené, co Mirek pověsil do komína, než jsme odjely, už bude. A jaký! To si dáme! Samozřejmě vás zvu!”
“Budu ráda,” usmála se Karolína. “Mně totiž na rozdíl od tebe bude doma viset tak maximálně prach na pavučinách.”
“A co visí doma tobě?” obrátily se zvědavě na Jindřišku.