Dopoledne, co nestálo za nic

Projíždějí městem, troubějí už z daleka, auta zdobená květinami.
„Pojď se podívat!“ Matka skrčená za ibišky jako chrlič. „To by mě nenapadlo, že se Petr bude ženit tady u nás.“
To ani mě.
Minulé léto jsme spolu trávili v Řecku a v hotelových pokojících se milovali jako muži ze starodávných amfor. A on, had, si teď bere nezávislou moderní ženu z Prahy.
Bydlíme naproti radnici, není se před tím neštěstím kam schovat. Radši vrazit hlavu pod polštář a představovat si, že to mě svalí večer do peřin.
Troubějí, drásají a ohlašují, že na návštěvu domova jsem si vybral nemilosrdný víkend.