Jedna noha, druhá noha. Vytáhnout se. Houpat se je sranda. Ale pak to přijde.
Jak, že to bylo?
Takhle se posunout, otočit se, posunout levou ruku. Ne vlastně, nejdřív musím odháknout tu nohu. Ale když to udělám, tak spadnu. Nebo ne?!
Jak, že to říkala?
Aha, už vím! Jedna noha, druhá noha. Ruka takhle. Druhá sem. A pak se spustit dolů.
"Super a teď propni ty nohy. A narovnej se. A teď něco zkusíme. Pravou rukou se pusť."
Dobrý! Dobrý! Funguje to! opakuju si v duchu a usmívám se.
Ale pak se můj obličej už po stopadesáté setká s žíněnkou.
Původní nápad byl úplně jiný, ale pak jsem se rozhodla jít poprvé v životě na hodinu aerial hoop a musela jsem se podělit o svou zkušenost.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
:D hned jsem si vzpomněla na
girliekatie
:D hned jsem si vzpomněla na všechny tvoje hlasovky popisující pole dancing :D. Tolik nohou a rukou, kolik je k těmto sportům potřeba, já snad ani nemám :D
Já taky ne. Proto to odnesla
Karin Schecter
Já taky ne. Proto to odnesla ta žíněnka :D