Kolář, Michor, Slovák

Élie Cartan byl otcem Henri Cartana a po pravdě řečeno, o diferenciální geometrii vím jen málo, zatímco algebraické topologii jsem zasvětil deset velmi zajímavých let svého života.
Měl jsem pocit, že dámy hrající šachy by se měly bavit o něčem, co naznačuje jejich schopnosti hrát dobře. Mezi mými spolužáky matematiky byla spousta skvělých šachistů, takže se to nabízelo samo.
Osvětový spolek Vesna působil a znovupůsobí v Brně. Nejsem si jistý, zda by dámy v něm osvětově vzdělávané ocenily moderní geometrii. Protože jsem situoval městečko, kde žijí mé hrdinky, někam na pomezí středních a východních Čech (ostatně sám jsem se hodně napřemýšlel, které městečko to ve skutečnosti je, a mám svůj tip -- mezi Nymburkem a Hradcem je poměrně málo míst spojených železnicí tak, aby mělo smysl jezdit na obě strany, takže lze s úspěchem hádat), ale nemám sebemenší tušení, jaké ženské spolky působily v této oblasti. Proto jsem záměrně nesprávně použil Vesnu.
A nakonec bych měl vysvětlit název drabble. Odkazuje na dnes již kanonickou monografii moderní geometrie Natural Operations in Differential Geometry vynikajících profesorů Ivana Koláře, Petera Michora a Jana Slováka, z nichž dva mě vzdělávali, byť, jak řečeno výše, před geometrií jsem dal přednost algebraické topologii.
A nakonec, většinou se snažím psát tak, že paní Havránková je ta drsnější a tvrdší, nicméně v dnešním drabble ji paní Vonásková naprosto utřela. To nesedí k jejich charakterům. Řekněme tedy, že paní Vonásková je chytřejší a vzdělanější (vždyť pracovala jako jeřábnice v Gran Chacu!), ale v praktickém životě je pořád drsnější paní Havránková. A proto je tam ten samopal, pardon, útočná puška. Nezbytný atribut ženské drsnosti.